.

The story 1/?

2. listopadu 2014 v 16:27 | Narashi |  Jednorázovky
Zdravííím ^_^
Táákže...^_^ Narashi se zde zase objevuje, tentokrát s povídkou, o které mluvila v předešlém dívlu Revenge. Ano, měla to být jednorázovka, ale nějak se mi to vymklo z rukou :D Ale i tak to dávám do jednorázovek, fakt netuším kolik dílů to bude mít. Každopádně mi to strašně strašilo v hlavě a já se toho snažila zbavit. Takže tedy to je :3

(Nejdřív sem hodlám přidat trošičku nějaký ten obsah, podle mě je to lepší.)

Název: The Story (neumím vymýšlet názvy, vážně)
Přístupnost: 15+ (snad, nerada píšu yaoi ale bez něj by to nebylo ono :D)
Postavy: Uchiha Itachi, Uchiha Fugaku, Uchiha Mikoto, Uchiha Sasuke, Namikaze Minato, Uzumaki Kushina, Uzumaki Naruto, Sasori, Deidara, Hidan, Kakuzu, Inuzuka Kiba
Krátké nastínění:
"Nemůžu uvěřit, že je mrtvý." pravil a podíval se na stroze vypadající rakev. Jeho dříve plná hlava nagelovaných vlasů teď čněla prázdnotou. Starý muž stojící vedle něj, s dvěma velkými vráskami - okolo kterých bylo spoustu jiných, drobných - a stále ještě černými vlasy, kývl.
"Mám pocit..." začal.
"Co?" skočil mu do řeči truchlící muž se slzami v očích. Černovlasý stařec se na něj usmál, po tváři se mu jako pavučina rozběhla síť slabých vrásek.

"Sasukeho smrt nás rozdělila... ta jeho nás zase spojí."
A teď více v celém článku :3



Dveře do místnosti se otevřely. Jednalo se o poměrně luxusně vybavený salónek - kožené sedačky, větší konferenční stolek, ztlumená světla házející tajuplnou atmosféru. Prostě luxus. Do této místnosti jste se mohli dostat pomocí velmi vysokých schodů vedoucích z první patra, kde se vyskytoval taneční parket a bar pro ty, jenž preferovali hudbu a tanec.
V tomto již zmíněném salonku se nacházeli čtyř muži, ve věku přibližně okolo dvaceti osmi let - dva černovlasí, jeden bělovlasý a poslední, celkem pohledný muž s rudými vlasy. Dlouho se neviděli, snad ještě na střední škole, a toto mělo být něco na způsob osobního malého pánského srazu po letech. Jak jsem již napsala, dveře se otevřely a v nich stanul dlouhovlasý blondýn s modrýma očima a rozhlédl se po místnosti.
"Ale slečno, tady jste na špatné adrese, sraz dívčího klubu je hned vedle," neodpustil si bělovlasý muž velmi kousavou narážku, díky které vyvolal u svých přátel velice hlasitý smích. Jen pohlednější černovlásek s dlouhými vlasy staženými do ohonu se pouze pousmál. Nikdy nebyl bouřlivý typ, byl spíše tichý a rozvážný a to přetrvalo i do pozdějších a zralejších let.
"Ty jsi pořád stejný hovado, co, Hidane?" ušklíbl se pouze nově příchozí a dveře za sebou zavřel. Blonďák měl vždycky jemnější rysy než jeho ostatní společníci. Lesklé blonďaté vlasy rostlé na ramena je ještě potvrzovaly. Kvůli tomu byl nejednou terčem posměchu. Na truc si však nechal vlasy dorůst do půlky zad, že by mu je kdejaká modelka mohla závidět. Za ta léta mu rysy sice ztvrdly a zmužněly stejně jako on sám, ale lidé si ho s ženou pletli častěji, než by se mu líbilo.
Bělovlasý vstal a podal mu ruku. Ač nebyl modrooký žádné škvrně, on ho převyšoval a koukal tak na něj svrchu. "Vypadáš skvěle, blonďáku," ocenil jeho vzhled, když ho sjel od hlavy až k patě a ušklíbl se tak, jak uměl jen on - Hidanovsky ( :D). Ten mu ruku s radostí přijal a postupně se přivítal i s ostatními členy jejich skromné party.
"Sasori!" vykřikl a objal svého nejlepšího přítele, kterého už tolik let neviděl. Rudovlasý rozvážný muž ho také obejmul. Byl opravdu moc rád, že to třeštidlo opět vidí.
"Nevěřil bych, že bychom se takto mohli vůbec někdy sejít," pravil Kakuzu, ten druhý černovlasý. "Jak je to dlouho?"
"Deset dlouhých let," ozval se poprvé toho večera Uchiha Itachi. "Čí to byl vůbec nápad, nás svolat?" otázal se, vzpomínajíc přitom na tolik společných zážitků, co jako puberťáci prováděli.
"Určitě Hidanův," usmál se na svého někdejšího rivala Deidara. Itachi se na něj se zájmem podíval. Bylo až k neuvěření, jak moc se za ta léta změnil. Jak se z toho malého hubeného hermafroditího chlapce mohl stát tak krásný muž? V tu chvíli se mu vybavil jeden z rozhovorů, jenž vedl s Hidanem.

"Mohli bychom se sejít," slyšel z telefonu, zatímco usrkával kávu. "Jako všichni." uvedl na pravou míru bělovlasý, jenž si právě přehodil mobil z jednoho ucha do druhého, aby mohl otevřít branku.
"Když myslíš," prohlásil pouze a dál se věnoval své kávě.
"My dva, Kakuzu, Sasori, Deidara... možná bychom mohli říct i Konan a Peinovi, ale ti jsou teď mimo zemi. Konan si strašně přála aby jejich dítě mělo americkou národnost..." brebentil dál vesele, naprosto ignorujíc černovláskův nezájem.
"Hmm..."
"Ale no tak Itachi, moc dobře vím, že se nemůžeš dočkat až zase uvidíš Deidaru," zasmál se do telefonu.Černovlasý se zpříma posadil.
"Prosím?" nahodil nechápavý tón.
"No, spávali jste spolu přece ne, tenkrát na střední," zkusil druhý a málem Uchihovi vyrazil dech.
"Ne..."
"Aha..." podivil se Hidan. "To se divím, vždyť byl do tebe totální blázen."
"Cože?" Itachi byl v šoku.
"No jasně!" zasmál se Hidan. "Ale asi se ti to bál říct. Což je divný, když spal s půlkou školy. Asi mu to přišlo jednodušší než vyznat city samotnému Uchihovi Itachimu."
"Hmmm." Hidan měl pravdu, Deidara měl na střední pověst, za kterou by se žádná slušná šlapka nemusela stydět.
"No, a pak škemral u mě... stoprocentního hetera," pokračoval dál v příběhu. V tu chvíli se poprvé ozval černovláskův smích.
"... ty a hetero? Hidane, nenech se vysmát."
"Byl jsem... než mě ta blonďatá mrcha svedla.. Šlo mu to tak dobře!"
"Podrobnosti vynech, prosím." Zákoutí jeho milostného života opravdu znát nepotřeboval. Vlastně svou pověstí tenkrát Deidarovi docela konkuroval.

"Jasněže můj," řekl Hidan. "Dlouho jsme se neviděli, a tak jsem myslel, že by byl dobrý nápad to napravit, vždycky jsme přece byli jeden tým." Dveře se otevřely a do nich vstoupila Itachiho mladší, menší a krátkovlasá kopie.
"Tak co, Sasuke, co ten blonďatý číšník? Už jsi dobyl jeho srdce, Cassanovo?" optal se Sasori a usmál se.
"Zmizel dřív než jsem se k němu stačil dostat," řekl pouze. Deidara se bůhví proč zákeřně usmál.
"Jak se vůbec Fugaku srovnal s tím, že má oba syny lehce přiteplené?" zeptal se Kakuzu.
"No..." začal Itachi. "Co se mě týká, neměl mě dávat do chlapecké školy. To vždycky končí špatně. Nejdřív zuřil, ale matka ho zklidnila. Nakonec z něj vypadlo že mě ožení s nějakým bohatým buzíkem, a že i přes mou orientaci budu dobrý alespoň k rozšíření jeho podniků. Když jsem odmítl a odstěhoval se od něj, zuřil podruhé." zasmál se krátce a někteří jeho přátelé následovali jeho příkladu a také se lehce uchechtli. "A o Sasukem ještě neví," dopověděl.
"No jó... tam to tenkrát šukalo všechno mezi sebou. Všichni tvrdili že je to jen z nepřítomnosti holek, ale my znali pravdu." zasmál se Deidara, čímž otevřel postelovou kapitolu jejich života na střední.
"Co? To ty jsi tam ukradl srdce polovině fotbalovýho týmu!" připomněl mu bělovlasý Hidan.
"No jo... stává se." zazubil se Deidara. "Ale jestli to bylo srdce ti říct nemůžu," dodal, čímž si vysloužil další salvu bouřlivého smíchu od svých bývalých spolužáků a mladšího Uchichy. Do místnosti v tu chvíli vstoupil mladý blonďáček - asi tak v Sasukeho věku. Oděn byl do číšnické uniformy a mohl se pyšnit nádhernýma modrýma očima.
"Dáte si?" optal se a sladce se na všechny usmál. Mladší Uchiha zpozorněl - nejspíš se jednalo o onoho číšníka, který ho zaujmul. Ostatní si mezitím objednávali pití.
"Když už je řeč o sourozencích, DeiDei, co tvůj malej bráška?" zeptal se ho Sasori.
"Je v práci," odpověděl a sledoval pobavený úšklebek jejich modrooké obsluhy. Když už skoro odešel a byl u dveří, Deidara ho okřikl.
"Hej, a co já?" Mladší blonďáček se otočil s až nepřirozeně sladkým úsměvem.
"Ale Onee-san, přece se nechceš zase střískat, jako minule když jsem ti nalil. Víš jak jsi dopadl," zamrkal řasami.
"Ty malej sráči!" štěkl starší, očividně jeho bratr. Sasori zpozorněl.
"Panebože Naruto, to jsi ty? Vůbec bych tě nepoznal, strašně jsi vyrostl. Pamatuji jsi, jak jsi byl škvrně a já tě choval na klíně."
"Ale Sasori no dana, to přece můžeš dělat i teď," mrkl na něj Naruto. Ozval se bouřlivý smích od Hidana.
"Ty jsi fakt celej tvuj bratr!" Naruto se pouze otočil na podpatku a s úsměvem a objednávkami se odporoučel z místnosti. Deidara si pouze povzdychl.
"Je to taková děvka."
"Asi se měl od koho učit, nemyslíš?" uchechtl se Kakuzu. Deidara pouze zaúpěl.
"V jeho věku jsem byl milius," bránil se. "On prošukal půlku Konohy, bez ohledu na pohlaví," pročísnul si rukama své dlouhé blonďaté vlasy. "Už si říkám, že by se mohl konečně zamilovat a dát pokoj." Mladší Uchiha ho poslouchal. Takže onen Naruto měl nejspíš veliké zkušenosti, co se sexu týče. To se mu líbilo.
"A co ty Dei, miloval jsi někdy někoho?" zeptal se Kakuzu. Itachi pozorně nastražil uši a zadíval se na blonďáka pátravým pohledem. Hledal jedinou zmíňku či důkaz toho, že by Hidanova slova mohla být pravdivá.
"Jo... jednou," řekl s úsměvem.
"A? Jak dlouho to trvalo?" ušklíbl se Kakuzu. Chtěl z něj vytřískat co nejvíce informací.
"Asi tak nula." Kakuzu nechápal a Hidan se usmál. Sasori vypadal dotčeně a Sasuke přestal poslouchat jakmile se řeč odvrátila od Naruta.
"Cože?"
"Neřekl jsem mu to," uvedl na pravou míru Deidara. Pak se však zarazil. "Počkat... vlastně jsem byl zamilovaný dvakrát," vzpomněl si a mrknul na Sasoriho.
"Už jsem si myslel, že bys na mě zapomněl, zlato," zasmál se Sasori a pak udělal naoko smutná očka. Hidan se zarazil.
"No tak počkat, vy dva jste spolu chodili?"
"Kdo myslíš, že našeho milého Deíčka naučil všechno, co umí a zbavil ho jeho nevinnosti? Chodili jsme spolu v devítce. Všechno co umí má ode mě." Bělovlasý se na něj se zájmem podíval. Zrovna o něm by nikdy neřekl, že by mohl být postelovým ďáblem, ale jak se to vypadá, zdání klame.
"Alee, zas si tak nefandi, zlato," zasmál se Deidara. Itachi se zamračil. O Deidarových údajných citech se nic nedozvěděl.
Do místnosti znovu vstoupil Naruto, s tácem plným alkoholu, tentokrát již oděn do normálního oblečení.
"Máš padla?" zeptal se ho starší bratr.
"Jasně," řekl a postavil tác na stolek. Sám si z něj vzal pití pro sebe a svého bratra a přisedl si k němu.
"Pozval tě někdo?" ušklíbl se Dei, avšak pití si od něj vzal.
"No tak, Deidaro, Sasuke je tady taky," usadil ho Itachi a on již neřekl ani slovo.
"Nebojte se, já vás dlouho rušit nebudu," oznámil Naruto a dopil svého paňáka na ex. Jeho modrý pohled padl po černovlasém mladíkovi. "Jdeš tancovat?" zeptal se prostě, s úsměvem. Černovlasému se zablýsklo v jeho onyxech. V tu ránu po nich nebylo ani vidu, ani slechu. Po chvíli konverzace se začal zvedat i jeho bratr.
"Budu muset jít, zítra mám službu a musím se vyspat."
"No ták, doktore, vždyť jsme se sotva viděli," zabručel Hidan. Opravdu nepočítal s tím, že se mu to tady začne rozpadat tak brzy. A opravdu už vůbec nepočítal s tím, že jako první odejde Uchiha - ten, který vždycky všude zůstával jako poslední až do zavíračky.
"Navrhuji, abychom se zde scházeli každou sobotu, pokud bude čas," ujal se slova Sasori.
"Dobrý nápad," usmál se Deidara.
"Nejsem si jistý, jak to budu mít příští týden, nejspíš budu mít službu."
"Tak se prostě sejdou jen ti, co budou moci," navrhl Kakuzu.
"To vůbec není sobecké, Kaku," pousmál se blonďák
"To je dobrý, Deidaro, nějak to přežiju," mrkl na něj Uchiha. Poté se rozloučil a odešel.
"Co teď?" zeptal se Kakuzu do převládajícího ticha.
"Deidaro?" ozval se tiše Sasori. "Musím s tebou mluvit..." "...osamotě," dodal, vzápětí, když se blonďák neměl k tomu, aby se zvedl. Hidan se pak už jen díval na jejich mizející záda.
"Co máš za lubem?" zeptal se ho Kakuzu.
"Nic," usmál se, a jako by chtěl svá slova ihned vyvrátit, zvedl se a odkráčel z místnosti

"Tak to je síla," zamumlal Deidara a na ex vypil svého paňáka.
"Jo..." přisvědčil druhý.
"A ty vlasy?" otázal se.
"Paruka..." řekl jen.
"Sasori..." zamumlal. "Mrzí mě to, vážně." Ten se na něj pouze smutně podíval.
"Ty za nic nemůžeš," řekl. "Že mě neopustíš a nenecháš v tom samotného?" zeptal se s velikou nadějí v hlase.
"Nikdy," odpověděl Deidara pohotově. To, co mu právě jeho přítel sdělil bylo... strašně! Věděl že se to stává pořád a že by se to klidně mohlo stát i jemu, ale jako každý člověk to nepokládal za něco důležitého, pokud se to opravdu nestalo. V ten moment se k nim přihnal Hidan a postavil se nebezpečně blízko rudovláska.
"Ty, Sasori... nehodil bys mě domů?
"Jasně, proč ne, mám to po cestě," otočil se k baru, aby zaplatil svůj dnešní účet. Deidara mezitím nenápadně pokukoval po Hidanovi. Něco mu tady nehrálo.
"Měj se na pozoru, až ho povezeš. Hidan je perverzní prase," pošeptal mu do ucha, když ho objímal na rozloučenou.
"Neboj," uchechtl se rudovasý a už už táhl za sebou mírně podnapilého Hidana, směr východ.
"Tohle nedopadne dobře," povzdechl si Deidara.

"Hej, Naruto! Na co myslíš, sakra?!" otázal se ho jeho hnědovlasý přítel a potáhl si z cigarety,
"Co?" odsekl se Naruto. "Ále... v práci bylo v sobotu rušno, a potom jsem tam chvíli zůstal s bráchou," vysvětlil. "Takže jsem celej včerejšek prospal a pořád je mi tak divně a jsem unavený."
"Jo," řekl Kiba. "Vypadáš jako bys propařil celej víkend," usmál se. Najednou se zarazil.
"Už toho mám tak akorát plný zuby!" zavrčel, až Naruto nadskočil.
"Co blbneš, uber trochu na hlasitosti, tebayo!" zakňučel a chytil si za hlavu, která mu mohla prasknout.
"To jen támhlecten týpek sem pořád čumí a mě už to začíná lést pěkně na nervy!"
"Huh." Naruto se podíval směrem kam jeho kamarád koukal. A opravdu. Asi dvacet metrů od něj postával černovlasý mladík se skupinkou spolužáků a propaloval je pohledem. Naruto v něm spatřil Sasukeho, toho kluka ze sobotního večera.
"Ty ho znáš?" zeptal se ho Kiba, když chlapec svůj pohled, mířený na ně, nehodlal ukončit.
"Nó... vlastně to s ním jsem tam byl. V sobotu," vysvětlil. Kiba jen kývl že rozumí. V tu chvíli se černovlasý dal do pohybu a rozešel se směrem k nim.
"Co to dělá? Jasně jsem mu řekl že to byl jen tanec!" zděsil se, když viděl, jak se přibližuje. Jen tanec to však opravdu nebyl, na černovláskovy horké a chtivé rty se nedalo jen tak zapomenout.
"Ahoj, Naruto," stanul přímo před nimi mladší Uchiha.
"Ahoj."
"Pročpak jsi mi neřekl, že chodíme na stejnou vejšku?" optal se.
"Moc jsme nemluvili, vzpomínáš?" připomněl a ušklíbl se. Kiba se začal dusit vlatní cigaretou a začal v obličeji rudnout. Uchiha si jeho reakci vyložil trochu špatně.
"Tvůj přítel?" pohodil hlavou směrem k hnědovláskovi, kterého Naruto musel několikrát praštit po zádech, aby se neudusil.
"Nejlepší přítel," uvedl na pravou míru blonďák.
"Kiba," podal mu svou ruku, když se konečně mohl nadechnout.
"Sasuke," stiskl mu ji, ze slušnosti. "Hele Naruto, říkal jsem si že by jsi se mnou mohl jít na závody motorek, třeba bychom mohli..."
"Nemohli," usadil ho blonďatý. "Už jsem ti to říkal v sobotu, Sasuke. Nevážu se a ze zásady zásadně nechodím na rande. Promiň. Už musíme, tak se měj," zvedl se a odkráčel. Kiba se na Sasukeho pouze omluvně usmál a pak se rozeběhl na svým blonďatým přítelem. Sasuke tam tedy zůstal jen překvapeně stát.

"Deidara u telefonu," zvedl mobil a představil se, jak bylo jeho zvykem. Jakmile zjistil, kdo mu volá, jeho tvář provlnil nádherný zářící úsměv. "Sasori, zlato, co potřebuješ?"
"S tím Hidanem jsi měl pravdu," ozvalo se z telefonu.
"Kecáš!" vyjevil se jako nějaká puberťačka a kecnul si na zadek. Zadíval se na Konohu, na kterou měl výhled ze své kanceláře a v mysli se mu vytvářely ty nejhorší představy.
"Jakmile jsem ho odvezl domů, už na mě začal s těma svýma blbýma oplzlýma kecama a vtipama. Pak mě pozval k sobě."
"Doufám, že jsi odmítl," zamračil se blondýn. "Děkuji," naznačil němě ústy svojí sekretářce, která mu přinesla kafe, a sladce se na ni usmál. Ta zčervenala a odcupitala z místnosti.
"Samozřejmě jsem nešel, nejsem blázen. Ty jeho triky na mě fakt nezabírají."
"To je fakt vůl nadrženej. Zkusím s ním promluvit, ať tě nechá a zmerčí si nějakou jinou oběť."
"Díky."
"Nemáš zač," řekl mile. Pro svého přítele přeci všechno. Moc dobře věděl, jaké to je, když si vás Hidan vyhlídl. "Co tento víkend, budeš mít čas?" změnil téma a upil ze svého kofeinového nápoje.
"Já asi ano, se mnou můžeš počítat, jako vždycky. Jen se nebudu moci opít, jako za starých časů." Deidara to chápal, vzhledem k jeho nemoci na sebe musel dávat stoprocentního bacha.
"Super... my dva jdeme určitě. V Hidanovi máme jasno, Kakuzu - no nevím, zeptám se ho. Ale co Itachi?" zeptal se a nedokázal skrýt naději, jenž mu zazněla v hlase.
"Hele, nevím zlatíčko. On nejspíš bude mít službu," odpověděl Sasori a Deidara se zamračil.
"Pořád jenom pracuje." povzdychl si. "Vždycky takový býval," dodal.
"No jó, doktor," ozval se z telefonu smích.

Skromným bytem na koleji jedné z vysokých škol v Konoze se ozvalo drnčení zvonku.
"Jdi tam!" křikl Kiba na svého spolubydlícího s křupkama v puse a znovu se zažral do svého GTáčka. Naruto si povzdychl a znuděně vstal od své ročníkové práce, kterou měl již několik týdnů rozdělanou. Otevřel dveře a zarazil se.
"S-Sasuke?" před ním stál černovlasý a zřejmě velice neodbytný Uchiha Sasuke. To, že ho před dvěma dny vlastně poslal do háje mu bylo asi úplně jedno.
"Ahoj Naruto." Tentokrát vypadal černooký odhodlaněji než v pondělí. Ten blonďák se mu líbil od první chvíle a on rozhodně nehodlal ustoupit. Slovíčko "Ne" neměl napsané ve slovníku. "Co kdybychom..." blonďák ho utnul ještě dříve, než stačil něco navrhnout.
"Řekl jsem ne, Sasuke."
"Proč tomu nedáš šanci?" nenechal se odbýt. Naruto si všiml, že najednou neslyší jinak velmi hlasitý Kibův Playstation 3. Tohle si asi chtěl poslechnout. Šmírak! Ulevil si vduchu a vrátil se do reality.
"Nenavazuji vztahy."
"A kdo hned mluví o vztahu?" zeptal se černooký. Naruto zrudl. Sasuke měl pravdu, Naruto přece nemohl tušit, co mu chce ve skutečnosti nabídnout. Třeba za tím vším byl jen sex a to by jemu, Uzumakimu Narutovi přece vůbec nevadilo. "Jen jedno rande," navrhl. Kiba z pokoje napjatě poslouchal Narutovu odpověď.
"Ještě jsem nebyl..." zahuhlal.
"Kde?"
"Na rande. Ještě jsem nebyl na rande. Nikdy," přisvědčil Naruto. Uchiha se zarazil. Tenhle nádherný anděl ještě nikdy nebyl na rande? Blbost. Tomu nevěřil.
"Jakto?" nechápal.
"Protože se nechci vázat. Nevím jak by to probíhalo, kdybychom..."
"To nech na mě," usmál se Sasuke sexy úsměvem, že Naruto skoro roztál. Skoro. Než stačil ještě něco namítnout, Sasuke k němu přistoupil blíž a lehce políbil ty úžasné rty, kterých se v sobotu vůbec nemohl nabažit. "Vyzvednu tě v pátek v osm," zašeptal, pak se otočil a odkráčel. Když se Naruto vzpamatoval, zavřel dveře a otočil se k blbě se culícímu Kibovi.
"Jsem v průseru."

Snad se Vám to aspoň trošku líbilo. Každopádně na druhém díle se pracuje, píšu vždycky před spaním, pokud mám čas nebo pokud nejsem vyloženě totálně unavená (Což jsem skoro pořád, blbý maturitní ročník!)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 20:37 | Reagovat

awww, díky, připomněla jsi mi Hidanovu dokonalost, na kterou bych při mé současné zaplavenosti bishíky a jinými anime kluky málem zapomněla :3333
boží povídka a ještě božejší styl psaní, je to jako od profesionála :33

SasuNaru forever! ^^

2 leleia leleia | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 21:32 | Reagovat

úžasný začátek :D tak by mě zajímalo, koho budou vraždit :D snad ne Naruta. Těším se na další  :)

3 Aki Aki | Web | 5. listopadu 2014 v 13:38 | Reagovat

Perfektní začiatok , dostala si ma , fakt podarené ...miestami som sa aj zasmiala. Už sa neviem dočkať až pridáš pokračovanie.

4 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 14:15 | Reagovat

Tákže... to bylo super! Moje první návštěva na tvém blogu a úplná bomba. No... jak bych to řeka... budu ti tu strašit ještě hodně dlouho. XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama