.

Revenge 2

28. října 2014 v 19:06 | Narashi |  Revenge
Ták a máme tady druhý díl, už ho mám sepsaný nějakou dobu, ale hodila jsem to jen na Tenrai.cz :)
Strašně moc chci poděkovat Aki-chan, že to přečetla a líbilo se jí to, opravdu jsem nečekala, že to někdo bude číst, takže - Arigato, Aki-chan! :3
A teď už druhý díl! :3

Černá limuzína zastavila těsně před honosnou restaurací, kde si obědvat či večeřet mohla dovolit pouze vyšší a bohatá vrstva. Sem tam se stalo, že se poštěstilo i nějakému "prosťáčkovi" kterému se povedlo našetřit trochu více peněz. Takových ale moc nebylo. Večeře se zde mohla vyšplhat v řádech několik tisíc yenů. To však nebyl Itachiho dnešní plán.
Z oného jež zmíněného vozu vystoupil vysoký černovlasý muž. Oděn byl do černých kalhot a stejně tak černé košile. Zavřel dveře od auta a vystoupil vstříc dnešnímu večeru.
Zastavil se u recepce.
"Oh, pane Uchicho..." zarděla se společensky oblečená dívka a posunula si brýle na svém nose. "Dlouho jste se zde neukázal." Itachi se pouze ušklíbl. Na tuto si pamatoval...
"Ano, dnes zde mám přátelskou schůzku." dal ji odpověď a nasadil svůj neodolatelný pohled.
"J... jistě, salónek číslo šest." zakoktala se recepční a opět zčervenala.
"Moji přátelé... už jsou zde?"
"N... ne pouze jeden, ten černovlasý pán." odpověděla. Uchiha kývl že pochopil, poděkoval a ještě něž odešel tak na dívku mrkl. Bylo mu naprosto jasné, že tu červenou barvu z tváře dnes večer jen tak nedostane.

Otevřel dveře od salónku číslo šest.
"Itachi, ahoj." pozdravil ho Kakuzu pijící bourbon. Nově příchozí se rozhlédl po místnosti. Opravdu. Byl zde pouze Kakuzu a nikdo jiný. Aby taky ne. Chodil všude ještě dřív, než bývalo domluveno. On sám se dostavil vždy přesně na čas. A Hidan? O tom raději ani nemluvit...
"Zdravím." pronesl pouze a zujal své místo vedle Kakuza. Ten se natáhl pro lahev alkoholu a novému příchozímu nalil. Itachi si od něj skleničku vzal a elegantně upil. "Vynikající."
"Že ano!" zasmál se. "Objednal jsem nejdražší pití, co tu mají."
"Jen abys nedopadl jako v pátek." ušklíbl se mladší z nich. To se druhému nelíbilo.
"Hele Uchiho, už kolikrát jsem ti říkal..." v tom ho druhý utnul.
"Já vím."
"Tak proč pořád provokuješ?"
"Zkrátka si nemůžu pomoct." uchechtl se arogantně. Ano, byl takový. Vždycky musel mít poslední slovo a nikdy si neodepřel sebemenší arogantní poznámku. Ať k neznámému, tak příteli. "Co se bude vůbec dít?" optal se a pohodlně se opřel do pohodlného koženého křesla. Ten přepych... zasnil se blaženě a vzdychl.
"Nejsem si jistý..." zamyslel se starší černovlasý muž. "Ale myslím že Hidan říkal něco o tom svém novém příteli..." pohrdavě si odfrkl.
"Copak, snad bys nežárlil, Kakuzu." podivil se Itachi a nakrčil obočí.
"Jashine Itachi, to už ti ty tvoje postelové avantýrky totálně zatemnily mozek?"
"Prosím?" zavrčel nebezpečně. Kakuzu, chtějíc se vyhnout nepříjemnostem, které by určitě vznikly na téma Itachiho postelových hrátek, raději přesedlal do bezpečnějších vod.
"Hidan byl a je můj nejlepší přítel." řekl, ale tón, kterým to oznámil zněl, jako by to pro něj moc neznamenalo. Itachi se zamračil. Věděl, že pro Kakuza nikdy nebude nikdo důležitý jako peníze. Ani přítel, ani žena. "S tím chlapem tráví v poslední době nějak moc času, a já doufám že se z něj nestane buze..."
Dveře se otevřely a Kakuzu sebou trhl. Do místnosti vešel jeho takzvaný bělovlasý nejlepší přítel. Vlasy měl jako vždy perfektně nagelované. Jeho tělo halily černé kalhoty a tmavě modrá košile, navrchu rozepnutá.
"Kluci!" zvolal a po tváři se mu rozlil široký úsměv. Neviděl je už tak dlouho. Přišel k Itachimu a pevně ho uvěznil v objetí. "Páni, Itachi, ty jsi jak bůh krásy." zasmál se a přešel k druhému, kterému chlapsky stiskl ruku a poplácal ho po zádech.
Jako bych to neříkal... pomyslel si Kakuzu a odfrkl si. Ať cítil cokoli, byl ve skutečnosti rád, že Hidana po tak dlouhé době vidí.
"Ale no tak, Hidane, přece bys nám nezteplal." neodpustil si svojí předtím zamlčenou poznámku. Druhý se mu pouze vysmál.
"No tak, Kakuzu, děláš jako bys mě neznal." znovu se zasmál "Jsem tak rád že vás vidím."
"Tak kde máš toho nováčka?" zeptal se Itachi, když si znovu sedl. Kakuzu už seděl a Hidan si k nim přisedl. Chňapl po flašce bourbonu a nalil si.
"Jako vždy výborná volba, Kakuzu." přešel Itachiho poznámku a upil.
"Myslíš, že je dobrý nápad k nám brát někoho nového?" Hidan se zeširoka ušklíbl.
"Nepochybuj, Itachi. Uvidíš. Deien je... prostě Deien." řekl.
"Myslel jsem že přijdete spolu..." prohodil Kakuzu jakoby mimochodem.
"Ano, měli jsme, jenže... on měl zase nějaké zařizování a tak se o chvíli opozdí." odpověděl, přihnul si ze sklenky a pak se na oba tázavě podíval. "Tak co je nového? Povídejte, přehánějte!"
"Mám úžasný nápad jak zbohatnout." uculil se Kakuzu. V jeho podání to však vypadalo jako hrůzostrašné ušklíbnutí.

Několik minut si povídali a zjišťovali, co je nového v jejich životech. Pžibližně po půl hodině se ozval klepot na dveře.
"Dále." vyřkl Hidan a očekávajícně se otočil. Doufal, že to konečně bude Deien. A opravdu. Dveře se otevřely podruhé a v nich stanul vysoký dlouhovlasý blondýn s nádhernýma modrýma očima. Nebyl tak vysoký, jako Itachi, ale taky nebyl žádné škvrně. Oděn byl do tmavých upnutých kalhot a bíle upnuté košile.
"Zdravím." vyřkl onen blonďák a rozhlédl se po místnosti. Zahleděl se na trojici před sebou. Hidan měl na tváři nadšený výraz, stejně jako vždycky. Ten, u kterého tušil, že bude Itachi nasadil nejdřív pohled plný zájmu. Pak se však omezil na pouhý chladný arogantní pohled. Kakuzu se tvářil neidentifikovatelně. V tu chvíli se blonďákovi i přes veškerou snahu zachovat chladnou hlavu, zvedl žaludek.

"Hej, počkejte na mě!" zakřičel malý hubený blonďáček a hnal se za svými přáteli. Hubený?Přesnější označení by bylo až nezdravě vychrtlý. Plavé mastné vlasy mu splývaly volně až na ramena. Nebyl to žádný krasavec, toho si byl vědom. Na oblečji mu tkvělo mnoho uhrů a jeho pleť se leskla.Byl tak rád, že spolu jdou všichni na střední,on a jeho přátelé.Celé prázdniny se na to těšil a oni na něj teď ani nepočkali. Jediné, co mu zbylo, bylo utíkat za nimi. Jelikož nebyl moc dobrým sportovcem, několikrát škobrtl a jednou dokonce upadl. Zvedl se však a běžel dál. Když je konečně dohonil, byl celý zpocený.
"Volal jsem na vás." Oddechával a stíral si pot z už tak dost mastného čela. Setkal se jen s pohrdavými tvářemi.
"Asi jsme neslyšeli..." odpověděl starší chlapec s vlasy staženými do culíku.
"Proč za náma pořád dolejzáš?" zeptal se ho hrubě bělovlasý mladík.
"A-ale... vždyť jsme se domluvili, že sem půjdeme spolu." vykulil své modré oči. Co to mělo propána Jashina znamenat?
"A to znamená, že se s tebou musíme bavit i teď?" odfrkl si znechuceně nejstarší z nich, černovlasý. "Itachi..." otočil se na kluka v culíku. "řekl jsi, že s tím něco uděláš." zachroptěl znuděně."
Co to mělo být? Proč se o něm bavili jakoby tu nebyl? Proč se chovali tak zle, vždyť vždycky byly součástí jedné party. Bylo mu do pláče.
"Vypadni Deidaro." zavrčel bělovlasý.

"Deiene!" zvedl se nadšeně Hidan na nohy a přešel k n zamyšlenému blonďákovi. "Myslel jsem, že jsi se na mě vykašlal. Zase."
"To bych přece neudělal." usmál se teď již zcela vyrovnaný Deien a potřásl si s ním rukou. "Rád tě zase vidím." usmál se na svého přítele. Ten se otočil čelem k dvěma dalším mužům v místnosti.
"Itachi, Kakuzu... tohle je Deien." představil dokonale vypadajícího přítele vedle sebe.
"Uchiha Itachi." řekl vyrovnaným tónem Uchiha Itachi, když se postavil a podal blonďákovi ruku. Ten jí jen s milým výrazem, který se mu mezitím objevil na tváři, stiskl. Černovlásek mu ruku držel však moc dlouho, až to začínalo být trapné. A mezitím mu celou dobu koukal do očí. Co to jako zkouší...?
pomyslel si Deien a nakrčil obočí. Itachi jeho ruku lehce frustrovaně pustil a zase si sedl.
"Kakuzu." dodal druhý, mohutnější muž a také mu stiskl ruku. Ten to naštěstí udělal normálně.

Když se seznámili, Kakuzu nalil modroočkovi bourbon a ten ho vstřícně přijal.
"Takže..."napil se. "Vy jste spolu chodili na školu?" zeptal se se zájmem. Hidan se usmál.
"Kurva, to bych řekl!" zasmál se. "Říkali jsme si Akatsuki." Zasmál se hrdelním smíchem. "Mysleli jsme si jak jsme byli drsnej gang... když si na to teď vzpomenu, je mi trapně."
"Nejsi sám." zavzpomínal Kakuzu. Jó, střední... to nebylo jeho oblíbené životní období. Období, kdy nebyl nic, kdy byl chudý a pouhým póvlem.
"Hmm." souhlasil Uchiha. Sám byl stále zahloubán ve svých myšlenkách.Co to jako mělo být? Dlouhé podání ruky a ještě delší pohled do jeho černých očí všechny jeho oběti vždycky totálně odrovnal. Tak proč se na něj ten blonďák koukal jako na toho největšího idota? Asi už...
"Už stárneš, Itachi." uslyšel zprava od sebe, kde seděl Kakuzu.
"Cože?" dostal ze sebe jen zaraženě, sledujíc ho přitom.
"Hidan tady na tebe mluví dobrých pět minut a ty nejsi schopný odpovědět, jen čumíš do blba. Myslím, že se k tvým vráskům přidává ještě zhoršený sluch." uvedl na pravou míru.
"Zavři klapačku." zasyčel nejstarší syn Uchiha klanu. "Jen jsem se zamyslel." vyřkl a nenápadně se svým tmeným pohledem zadíval na asi nejnovějšího člena jejich skromného pánského klubu. Ten mu nevěnoval jediný pohled a o něčem vášnivě diskutoval s Hidanem.
"Ještě řekni že ho chceš šou..." začal mu šeptat Kakuzu do ucha.
"Blázníš?" hodil po něm jeden ze svých arogantních pohledů.
"Ty jsi stejně hrozná buzna, Itachi." Ten jeho poznámku pouze přešel s velkým ignorem. To, jaký je Kakuzu homofob každý věděl. A to, že Itachi je bisexuál, to také. Mezi nimi často vznikaly hořečnaté debaty o jejich problému.
"Jak naložíme s Kakuzovým plánem ohledně...?" nadhodil ne zcela dokonale vyřčenou otázku, aby změnil téma.
"Myslím si, že je to skvělý nápad." odpověděl bělovlasý. "Ale budeme potřebovat hodně velké štěstí."
"A mou rafinovanost." přidal k tomu ještě Kakuzu.
"To bych nám také mohlo pomoci..." přisvědčil druhý.
"O co se jedná?" otázal se blondýn a sjel je všechny tři nevědoucím pohledem.
"Do toho ti je úplný ho..."
"Kakuzu!" zpražil ho Hidan a zamračil se. "Laskavě se zamysli nad tím jak mluvíš." sprostá slova mu nevadila. Naopak. On sám, když mohl, mluvil jedině sprostě. Líbilo se mu to, naplňovalo ho to. Ovšem Deienovi slíbil, že jeho přátelé jsou pouze vybraná společnost. A to chtěl také dodržet.
"Pfff." odfrkl si nejstarší z nich.
"Navíc myslím, že by nám Deien mohl pomoci. V oblasti... ve které chceme podnikat není tak úplně neznámý, a mnoho tvých klientů bude okouzleno, jakmile se dozví, že se s ním znáš a spolupracuješ s ním." přesvědčoval ho.
"Hmmm... uvidíme." odpověděl jen druhý.
"Tak o co se tu jedná?" nenechal se odbýt Deien a okázale ignoroval Kakuzovy nevraživé pohledy.
"Ále... Kakuzu je burzovní makléř."
"A?" nechápal stále nový člen.
"No... a chystá... menší finanční podvod." zazubil se Hidan a ulízl si vlasy.

Musím říct, že to bylo asi už trochu delší než ten první díl. Momentálně má v hlavě ještě jeden nápad na další povídku, co měla být původně jednorázovka, ale nakonec to asi nevyjde a napíšu to na díly :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. října 2014 v 20:12 | Reagovat

skvelí dielik to , ako si opisovala Deidaru , ako vstúpil pred nich mi pripadalo ,ako keby tam vkročil samotní anjel. len by ma zaujímalo či Itachi a Hidan vedia , že Deien je Deidara , s ktorím predtým opovrhovali. Som zvedavá na ich reakcia až im to dôjde poprípade sa to dozvedia.

2 leleia leleia | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 20:35 | Reagovat

arogantní Itachi a Dei v utajení :3 Celkem mě zajímá co ti čtyři vymyslí. Těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama