.

Revenge

18. října 2014 v 22:17 | Narashi |  Revenge
^___^
Zdravíčko! :3
Nemůžu uvěřit že jsem tady tak dlouho nebyla, normálně jsem zapomněla že tento blog vlastním! :) v jednu chvíli jsem si byla naprosto jistá, že žádnou povídku na téma shonen ai, či yaoi už nikdy nenapíšu!
To je ale člověk omylný, že? *nervózně se podrbává na hlavě* Jelikož jsem začala sledovat znovu Naruta, a pak jsem zničeho nic jednou zabloudila na stránky Terkic-chan a pečetla si hezky pár kapitolových povídek, začala jsem přemýšlet, a přemýšlet... no a u toho přeci vznikají nějaké povídky, ne? :D
Vím, že sem nikdo nechodí, ani se nedivím. Jashine, tento blog je starý 5 let :) neuvěřitlené! Ale cítím se být povinna sem tuto mou novou povídku přidat. Je to taková moje osobní vzpomínková povinnost :) Jestli se najde někdo, kdo to bude číst, budu jen ráda, ale upřímně pochybuji.
Jinak se jedná o povídku, která by měla být záhadná, takže doufám že moc brzy nepraskne co a jak má být :) Více v celém článku :) *kdyby to někdo četl, prosím, donuťte mě, pokud se vám to zalíbí, abych to dopsala do konce! :D*


Jdi, bež ale nenech se spatřit. Jdi, běž, ale nenech se poznat. Jen jdi a pomsti se. Protože pro tuto. chvíli ti dávám volnost. Potom mi zas budeš patřit.

Pochmurné deštné počasí provázelo celou zemi posledních čtrnáct dní téměř nepřetržitelně. Lidé vycházeli buď jen s deštíky anebo vůbec, když nemuseli. Bohužel někdo vydělávat musí, a tak se v mnoha městech procházelo tisíce lidí. Nás náš příběh zanáší do města jménem Konoha, přesněji do jednoho z nemalých mrakodrapů, nacházejících se v centru.
V jednom z oken desátého patra bychom mohli spatřit spokojeně se tvářícího bělovláska. Práce dnes moc nebylo a tak si vychutnával poslední chvíle volného času, než bude muset odejít z vyhřáté kanceláře, nahlásit se, že odchází a vydat se do zamračeného a pošmourného počasí.
Taková paráda...pomyslel si spokojeně a usmál se. Aby ne, když seděl, nebo spíš už skoro ležel na židli, s nohama nataženýma na stole a s rukama za hlavou. Když někdo o chvíli později zaklepal na dveře jeho kanceláře, urychleně se posadil a ulízl si už tak přegelované vlasy. Je přeci generální ředitel, musí vypadat a působit naproto perfektně.
"Dále." ozval se jeho hluboký hlas, pozvávající přicházejícího. Dveře se otevřeli a v nich stanul modrooký blondýn s překrásnou tváří.
Když spatřil toho, za kým přišel, na tváři se mu objevil široký úsměv.
"Deiene!" vstal bělovlasý a přihnal se ke svému hostu, kterého okamžitě sevřel v náručí, a pak ho jako chlap pořádně poplácal po zádech. "To je taky doba, než mě příjdeš navšítvit!" zasmál se zvesela a zadíval se na jeho totálně promočené, dlouhé blond vlasy. "Jejda, takže občas se mraky stahují i nád vámi anděli." usmál se a sledoval kapky padající z jeho hlavy.
"Hidane." ozvalo se jen od něj. Pořád si na to jméno nemohl zvyknout, bylo zvláštní, když ho lidé oslovovali úplně jinak, než se ve skutečnosti jmenoval. Nenechal si však zkazit svojí dokonalou masku a opět se zářivě usmál. "Promiň, vždyť víš, že jsem skoro neměl čas."
"No jo, a kdy ty ho máš? Vždyť víš, že jsem svým přátelům slíbil, že jim tě představím. Ale ty pořád jen někde bloumáš. Focení sem, focení tam. Proboha, to nemají jiné modely?" Druhý muž se jen ušklíbl.
"To víš, že ano, ale oni holt potřebují kvalitní zboží." mrkl na Hidana.
"Nejsi ty nějaký namyšlený?" pozastavil se nad tím. Pak mávl rukou. "A co vlastně... já vypadat jako ty tak mi taky není trapné na to poukazovat."
"Nepoukazuji, pouze si z toho dělám srandu."
"To jsou ty tvoje srandičky."
"Neber to tak vážně." shnul nakonec blonďáček, zasedl generálnímu řediteli křeslo, spokojeně se uvelebil a tím dal najevo, že se o takových triviálních věcech již nebude bavit.

"Proč to vůbec chceš udělat?"
"Huh?" zeptal se nechápavě Hidan a omylem se při tom polil kafem. "Kurva..." zanadával a začal vytahovat kapesníčky.
"Seznámit mě s tvými přáteli." uvedl Deien na pravou míru. To druhého vykolejilo.
"Nepřijde ti normální, že to chci udělat?"
"No..."
"Deiene, jak dlouho už se známe?"
"Asi půl roku." vzpomenul si otázaný.
"Vidíš. Pravil a oba koutky úst se mu zvedly. "Je to normální, jsi skvělý chlap a rozumím si s tebou. Ty už jsi mě se svými známými seznámil a já se cítím být povinen udělat to samé. A hlavně, moji přátelé jsou skvělí, uvidíš. Je to pouze vybraná společnost, nemusíš se bát, že by tě nějakým způsobem pošpinili nebo poškodili. Nikdy jsem nikoho tak laskavého jako jsou oni nepoznal."

"Do prdele!" zařval vzetkle černovlasý muž a praštil do stoje před sebou. Vrazil do toho krámu už tolik peněz a pořád a pořád prohrával. Sáhl na stolek pro flašku saké a pořádně si přihnul. Stále prohrával, zvláště poslední měsíc. To, co si vydělal jako burzovní makléř vrazil do automatů, a že to nebylo málo! Vzhlédl hlavu a omluvně se usmál na místní ochranku, která postávala u každého herního oddělení.
"Omlouvám se." zasmál se a podrbal se na hlavě. Už už se chtěl zvednout a prodnešek odejít a vzdát to, ale pak se zastavil uprostřed pohybu. Tak naposledy... pomyslel si a ušklíbil se, zatímco si opět sedal a do hracího automatu nasypával další peníze.

"Vypadni a už se nevracej!" uslyšel, když se jeho tvář setkala se zemí. Setřel si krev která se mu řinula z rotrženého rtu a podepřel se rukama, aby si mohl alespoň kleknout. Na jeho uhelné vlasy a oblečení přitom dopadaly kapky nikdy nekončícího deště. Bohužel se mu podvrkla ruka a on opět spadl, tentokrát do kaluže vody. Cynicky se ušklíbl, měl ji nejspíše naraženou. Vyhazovači se s ním moc nemazlili. Potom co opět prohrál a naštvaně do mašiny kopal si s ním pohráli a pak vyhodili ven. Věděl, že pokud do toho podniku ještě někdy vstoupí, bude litovat. Další herna mu byla uzavřena. Věděl to. Věděl, že je gembler, ale nemohl si pomoct. Nic pro něj nemělo takovou hodnotu a smysl jako peníze. Jakmile nějaké vydělal, vrazil je do těch blbých strojů. A pak hrál a hrál. Někdy se mu dařilo a vydělal peněz mnohem víc, ale to se rozhodně netýkalo poslední doby.
Přece tu nebudu takhle moknout.řekl si, když ho náležitá salva studeného deště probrala z opilosti. Ve chvíli, kdy se o to znovu chtěl pokusit před ním zastavila černá limuzína. Okénko na zadním sedadle se sklopilo.
"Už zase, Kakuzu?" ozvalo se zevnitř barytonovým hlasem. Zvaný Kakuzu se jen nehezky zašklebil.
"Na to jsem tu čekal, až přijedeš a budeš se mi zase povýšenecky vysmývat." zaprskal a zvedl se.
"To přeci nedělám, Ka..."
"Tak poučovat, co je po tom!" zvolal trochu hlasitěji, než by mě l druhý v oblibě. Zamračil se.
"Kakuzu... nastup si." Ten pouze sklopil pohled. "Přece se tu nechceš válet s tou špínou." řekl opovrženě a kývl směrem pryč. Černovlasý se v tom směru otočil. Opravdu. Pod střechou u košů stála dvojice zmrzlých bezdomovců a snažila se zahřát rozděláním ohně. Nevědomky se otřásl hnusem.
"Póvl." znechuceně si odplivl. Potom si sesbíral doklady, které mu při dopadu na zem vypadly a nastoupil do limuzíny.

Když se konečně dostal domů bylo už značně nad ránem . Jeho otec již snídal.
"Dobré." pozdravil.
"Kdes byl celou noc?" optal se. Dlouhovlásek se jen usmál. Jako by mu bylo devět!
"Jsem dospělý, otče." řekl mírně a chtěl se rozejít do křídla, kde byly jeho komnaty.
"To ještě neznamená, že se budeš chovat jako... jako nějaký zoufalec. Patříš k vybrané rodině a tak se taky budeš chovat, Itachi, rozumíš?" zamračil se.
"Neboj se otče. Neudělám ti ostudu." pravil a s tím se odebral do svých pokojů. Když byl ve své ložnici, zničeně se natáhl na postel.
"Jsem na mizině, Itachi." řekl bankéř, zatímco si utíral ústa od zvratek.
"Nemáš žádné peníze?" podivil se vyšší z nich a při představě chudoby se mu zvedl žaludek.
"Ne to zas ne." řekl rychle Kakuzu a zamračil se. Nechtěl, aby ho někdo litoval, natož takový spratek jako byl Itachi. On sám považoval chudobu za velice nepřípustnou nemoc a tak si nemohl dovolit se takto projevovat. "Mám nějaké investované peníze, ale ty momentálně nemám u sebe. Mohl by z toho..."
"Do čeho jsi zase vjel Kakuzu?" podíval se na něj ostře. Ten se jen ušklíbl.
"Jestli to bude úspěšný obchod, tak mi vydělá miliony. Ale..."
"Nebudu investovat své peníze do něčeho, co nemám předem zaručné."
"Počkej si..." usmál se druhý. "Zjistím o tom trochu víc, a pak ti slibuju, Uchiho Itachi že my tři na tom vyděláme neuvěřitelný peníze."
Unavěně si povzdechl. Do něčeho co napadlo Kakuza se vrhat opravdu nechtěl. Na druhou stranu tady byla ta vidina velkých peněz. Kakuzu měl na peníze čuch. a tam, kde jich bylo nejvíc, se většinou vyskytoval. Pár obchodů a menších finančních podvodů se mu již povedlo. A jestli má nějakou velkou rybu v hrsti tak si to rozhodně nenechá ujít. Teď už jen co na to řekne Hidan. Povzdechl si. Neviděl svého druhého nejlepšího přítele už tak dlouho. Každý z nich měl povinnosti. Hidan šéfoval, Kakuzu "vydělával" a on sám se snažil být dobrým synem a prvotřídním členem Uchiha klanu. Nejlepší poptávkou na trhu a nejvíce oslovovaným mužem. Chlapci a dívky se k němu hrnuli každý den ze všech stran, jen proto aby ho alespoň mohli na chvíli spatřit. Ti sťastnější se pak dostali do jeho postele. Ano, Uchiha Itachi byl v podstatě bisexuál. Neměl nic proti tomu si užít s mužem, ani s ženou. O to šlo, užít. Nikdy s nikým nezůstal dlouho, nejdéle noc. Nikdy by si nedovolil vzít do postele jedno použité zboží dvakrát.
Ušklíbl. Ze šuplíku vytáhl zarámovanou fotografii. Byl na ní on, jeho dva přátelé Hidan a Kuzu a další dva chlapci. Bylo to tak dlouho, co se rozhodl vybrat si cestu svůdce. Miloval to když na něm ulpěly ty ohromené oči a žasli nad jeho krásou. Fotografii uklidil a vydal se do koupelny. Byl unavený a jelikož měl nastat víkend, chtěl být alespoň trochu odpočatý. Přece jen, za dva dny měl setkání se svými dvěma přáteli a tak chtěl vypadat dobře a působit odpočatě a chladně, v podstatě jako vždy.

Jdi a poznej jejich slabiny. Jdi a pomsti se. A pak se vrať.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. října 2014 v 13:51 | Reagovat

tá to poviedka ma veľmi zaujala, určite čo najskôr pridaj pokračovanie. Som veľmi zvedavá , ako sa to bude ďalej odvíjať. Rozhodne je to skvelí dielik.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama