.

Vybral sis? - 1. Nehoda

1. září 2012 v 22:06 | Narashi-chan |  Vícedílné
Takové to když asi po roce a půl co jste nenapsali ani písmenko dostanete nápad. A pak dostanete další a další. To se mi právě stalo. Neříkám, že se vracím, pochybuji, že si mě někdo vůbec bude pamatovat, protože mé povídky nebyly nikdy nic extra. Ale když na nápad chcete zapomenout, a ono to nejde, a vy na to myslíte pořád a pořád... něco se s tím udělat musí ;) Pokusila jsme se tedy sepsat první díl něčeho, co mi vytanulo na mysl. Upozorňuji, že jsem přestala.."umět" psát, takže ani nedokážu posoudit jestli je to dobré :) Více v celém článku.




"Říkal jsem ti, aby ses neflákal!" okřikl maskovaný ninja svého partnera. Cesta do úkrytu trvala tři dny a Hidan se pořád jen někde loudal a zastavoval.
"A já ti říkal, že to rychlejš nejde, sakra!" odsekl mu druhý. Také už byl pěkně naštvaný a zrovna v tuto chvíli neměl náladu na jinak živou hádku s Kakuzem. Ne, že by ho nesnášel, ale on se dokázal vždy velice snadno naštvat a to vedlo k hádce a mnohokrát také k souboji. Byl však jediný z Akatsuki, kdo s ním dokázal trávit čas a zůstat přitom naživu. Ale zrovna v tuto chvíli mu to přišlo spíše jako trest.
"H-hej, počkej na mě, Kakuzu!" zavolal na něj v momentě, kdy si všiml, že už je pěkný kousek za ním. "Pf… debil" utrousil si pro sebe pod vousy a rozeběhl se za svým kolegou. Nechtěně však přitom špatně došlápl na svou zraněnou nohu. "Jau… sakra…" zaklel. Kdybych tak dával větší pozor… pomyslel si, zatímco maskovaného dobíhal.
"Huh… co je?"
"Nic." Zavrčel bělovlasý a dál už nepromluvil. To přišlo druhému zvláštní. Vždyť byl Hidan pořád ukecaný a šílený zabiják. A teď kňučí jak nějaký pes.
Ušli ještě několik kilometrů, než se utábořili. Nevybrali si žádný hotel ani obydlenou oblast. Vzbudilo by to mezi obyvateli moc rozruchu. Kakuzu vybral menší travnatý plac u lesa. Kdyby bylo na něm, šli by celou noc, ale Hidan pořád nadával a stěžoval si, co všechno ho bolí. Normálně by se tak snadno přemluvit nenechal, ale tentokrát vypadal, jako by měl umřít. A to je nesmrtelný.
"Beru si první hlídku." Oznámil ninja, když rozdělal oheň. Nikdo přeci nestál o to, aby se po nich v noci sápala divá zvěř.
"Fajn." Odpověděl jen, lehl si k ohni a po hlavu si strčil kufřík s penězi. Hidan jen zavrtěl hlavou.
"A ne že budeš chrápat!" zavrčel na něj a poté se i on uvelebil. Zhluboka se nadechl, sundal si plášť a vyhrnul si síťované tričko nad prsa. Hrubá látka mu zavadila o spálenou kůži a on sykl bolestí.
"Půjdu to tady prohledat, ty se podívej venku." Řekl a už se chystal odejít, když v tu ho druhý zastavil.
"Neblbni, Hidane. Úkol byl jednoduchý - najít svitky, sebrat peníze a odejít."
"Nebuď tak chamtivý, i já si chci užít srandu." Zamručel jen a otočil se.
"Hidane!"
"Nejsi moje chůva, kurva! Jen se chci podívat jestli není vevnitř něco užitečného." Zavrčel.
"Fajn, tak si ale pak nechoď stěžovat že ti zas někdo nakopal prdel!" prsknul Kakuzu, načež musel o chvíli později uhnout zásahu jeho nebezpečné kosy. "Jsi normální?!" skoro zaječel, ale to už byl Hidan pryč.
"Nic." Poznamenal znuděně, zatímco otevíral další dveře budovy. Že by měl ten trotl pravdu? Pomyslel si a zamračil se. Jasně, jako vždy. Naštvaně kopl do posledních dveří. Zevnitř uslyšel ustrašené kňournutí. Usmál se a vstoupil dovnitř.
"Ale, copak to tu máme…" utrousil. Zvuk jeho hlasu byl zvláštně podbarvený něčím, co starý muž stojící před ním nemohl identifikovat.
"Jdi pryč, ďáble!" vykřikl hystericky stařík. Mohlo mu být okolo šedesáti let.
"Nemáš se čeho bát." Zasmál se Hidan. "Bude tě to jen hodně bolet." Ušklíbl se, sundávajíc ze zad svůj poklad - kosu. Chystal se ho zranit a použít svou techniku, aby Jashinovi předal oběť. V tom stařec udělal něco, co nepředvídal. Z kapsy vytáhl jakýsi předmět a začal rychle skládat pečetě. "Co?" vyjekl a chystal se ho zastavit, ale bylo příliš pozdě. Jakmile padla poslední pečeť, ozval se název neznámé techniky a starý muž explodoval spolu s celou místností.
"… no tak idiote, prober se!" zavrčel mu kdosi do ucha a on otevřel oči.
"C-co se…"
"Věděl jsem, že jsi kretén, ale že až takový, to jsem si nikdy netroufl tvrdit. Jak ses zase mohl dostat do takového průšvihu?! Celá budova se rozpadla na kusy. Tohle za nás šéf už nezaplatí. A víš kdo to bude muset platit? JÁ! Pořád za tvoji debilitu platím! Co se tam sakra stalo?!" nadával škudlil. Hidan ho ještě chvíli poslouchal, než se podrbal na hlavě a zazubil se. V tu chvíli se však rozkašlal a popadl se za břicho. To však neměl dělat, jelikož jeho tělem projela štiplavá bolest. Byl na ní zvyklý, ale jelikož momentálně neprováděl své jutsu, bylo mu to nepříjemné.
"Hm?" zahučel Kakuzu a odhrnul mu triko. Na Hidanově břiše se tkvěly veliké popáleniny. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby nebyly pokryté něčím zeleným. Vypadalo to jako pavučina co se pomalu ale jistě vsakuje do jeho těla. "Co se tam stalo?" zeptal se už klidně. Nějakou dobu mu Hidan líčil své"dobrodružství".
"Dej si na to studený obklad. Až se vrátíme, někdo se ti na to podívá. A teď už jdeme, máme to, co jsme potřebovali." Zvolal a pomohl mu na nohy.
Hidanovi se jeho rány nelíbily. Kdyby alespoň nebyly opředeny neznámou látkou. Od té události uplynuly už dva dny a on už si připadal jako pochodující zahrada. "Sakra, nejsem žádnej Zetsu!" zahřímal a bouchl do země, až mu zbělaly klouby. Po chvíli se tím přestal zabývat a zaposlouchal se do uklidňujícího ticha přírody. Byl to sice vrah, ale to neznamenalo že nepotřebuje chvíli klidu. Ještě chvíli dokázal vnímat plápolající oheň, než se mu zavřela víčka a on usnul tvrdým spánkem.

"Nemůžu za to!" křikl, zatímco ho Kakuzu obviňoval. Dobře, možná usnul zatímco měl hlídat, ale zato nabral nové síly na cestu! Ale popravdě - moc se tak necítil. Spálené břicho ho bolelo ještě víc než včera a jeho žaludek na tom také nebyl nejlíp.
"Takže za to můžu já." Řekl ironicky hledaný ninja. Už ho měl tak akorát plné zuby.
"Jasně! Nechrápal jsi, takže mě neměl kdo rozptylovat!" zasmál se nesmrtelný. To však neměl dělat jelikož Kakuzu dostal další ze svých záchvatů vzteku.
"Pohni!" zavrčel maskovaný po několika hodinách chůze. Když ani po třetím napomenutí Hidan nic neřekl, navztekaně se otočil. To co viděl mu vyrazilo dech. Hidanovy tváře byly propadlé, a pár modřin na jeho obličeji od jejich rvačky mu na dobrém vzhledu nepřidaly. Mimo to se šoural a z čela mu odkapával pot. To se mu nelíbilo. Sice se s ním často hádal, ale měl ho rád. Svým způsobem. Povzdychl si a zmírnil krok, aby mu druhý stačil. Když po nějaké době konečně dorazili do sídla Akatsuki, Hidan se ani neobtěžoval jít s Kakuzem podat hlášení. Prostě se vytratil. Zato Kakuzu šel rovnou do kanceláře samotného šéfa.
"Dále…" zamumlal muž s mnoha piercingy, zatímco se přehraboval v papírech. Konan mu odmítla dělat sekretářku a tak na to zůstal sám. "Kde je Hidan?" zpozorněl ihned, jakmile nezpozoroval druhého muže z jeho týmu. Nejsilnější ninja z jejich organizace nejdříve podal hlášení, předal svitky a pak vysvětlil, co se Hidanovi stalo a jeho stav při zpáteční cestě. Pein to celé poslouchal a kýval hlavou.
"Mám o něj strach." Dodal nakonec.
"Chápu tě. Dej na něj pozor." Řekl a dal znamení, že může odejít. Ještě než zmizel, zarazil ho. "Tu barabiznu ti financovat nebudu." Starší zaskřípal zuby, ale přece jen odešel.
Tohle si s tebou vyřídím, Hidane!

Konečně nastal večer a on měl čas ze sebe smýt všechnu špínu z cesty. Zatím neměl tušení, kam se jeho parťák poděl. Vrtalo mu to hlavou, vždyť on snad nikdy v životě nebyl nemocný! Vypnul vodu a zabalil se do ručníku. Ne, to nedává smysl… pomyslel si na cestě do jejich společného pokoje. Už už se chystal otevřít, když v tom ho zarazily zvláštní zvuky, ozývající se zevnitř. Hrklo v něm, a on skoro vyrazil dveře. Zarazil se, když se mu naskytl pohled na bledého Hidana, jenž se právě nakláněl ze své postele a zvracel do kýble. Po tváři mu tekl pot a celý se klepal.
"Hm… Kakuzu…" vydal ze sebe, ale více říct nedokázal, jelikož opět začal zvracet. To už stojící nevydržel a vyrazil z pokoje. Když se vrátil, za zády mu stál o něco menší blonďák s dlouhými vlasy. Doufal, že Deidara pochytil něco ze Sasoriho léčebných praktik a tak ho ke kolegovy pustil. Blonďáček dělal co se dalo, jen aby zmírnil jeho horečku.
"Víc udělat nemůžu, nejsem Sasori." Řekl a pokusil se povzbudivě usmát. "Nech ho, snad se z toho vyspí. Ty můžeš spát u mě, jedna postel je volná." Pověděl. "Ráno se za ním můžeš přijít podívat." Dodal ještě, když viděl, že nechce nechat bělovláska o samotě. Nakonec si jen povzdechl a přikývl.

Když se Hidan druhého dne ráno probudil bylo mu už o něco lépe. Opatrně vstal z postele a protáhl se. Věděl, že u něj v noci někdo byl a vyměňoval mu obklady. Domyslel si kdo to byl a zazubil se. I přes jejich rozepře byl Deidarovi vděčný. To, jak mu předchozí dny bylo už nechtěl nikdy zažít.
Otevřely se dveře a v nich se objevil Kakuzu. Hidan se podivil, když na jeho tváři spatřil šokovaný výraz.
"Co se tváříš jako blb, už je mi líp!" zasmál se. Během jediné sekundy ho však jeho přítel narazil na stěnu a přitiskl mu kunai ke krku.
"C…co to sakra děláš, slez ze mě, debile!" zaskuhral, jak ho tíha druhého muže dusila. Ten však svůj stisk ještě zesílil a Hidanovi z plic unikal vzduch.
"Kde je Hidan?!" zavrčel vražedně, až se ninja zachvěl.
"Co blbneš, tyvole, to já jsem…" nedokončil větu, jak s ním Kakuzu hodil o zem a pak dotáhl před zrcadlo. To, co viděl mu vyrazilo dech.

Doufám, že to nebylo zas tak strašné :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vivien.lo vivien.lo | 2. září 2012 v 1:38 | Reagovat

Moc hezky zacatek po tak dlouhe dobe vytej zpet,prosim dalsi :-D

2 Lara Lara | Web | 8. října 2012 v 21:10 | Reagovat

Super,těším se na pokráčko. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama