close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 .

Za povídky se platí - aneb čtyřnásobná katastrofa v ninja světě - 02

25. října 2010 v 22:30 | N-chán & T-chán |  Společné povídky
Naše hrdinky se střetávají. Čťete a komentuje prosím :)



Ani jedna z nich neměla tušení, co se to tu vlastně děje. To místo, kde se nacházely, jim přišlo zvláštní a situace, do které se dostaly prozatím nepochopitelná. Měřily si pohledem jedna druhou a měly takový zvláštní pocit, jako by se znaly, i když se nikdy neviděly. Tedy to nebylo přesné jedna z nich, menší blondýnka se zelenýma očima, překvapeně zamrkala a přistoupila k hnědovlasé dívce, stojící nedaleko.
"Asi mám další ze svých halucinací, nebo tu vidím Narashi." ukázala na dívku prstem, nedbajíc, že je to neslušné a potutelně se usmála.
"No pokud ji máš ty, tak ji mám taky," odvětila na to druhá a zazubila se.
"A já myslela, že si jako ten osel," pokrčila rameny, aniž by někdo pochopil, co tím vlastně chtěla říct a otočila se ke dvěma zbývajícím dívkám v místnosti. "A co vy?" ukázala znovu svým ukazováčkem.
"No, pokud je Narashi ta Narashi z kawazu, tak mě bude znát pod jménem May," prozradila svou totožnost
"Darrell?" pozdvihla tázavě obočí poslední a tím na sebe upoutala pozornost. Blondýnka na souhlas pouze přikývla a upírala na ni svůj pohled, stejně tak jako ostatní.
"A ty?" zeptala se i ona.
"No, z toho co jsem pochopila, jste má sb, takže mě budete znát pod přezdívkou Terkic, ale asi bude snazší, když mi budete říkat Terry nebo…"
"T-chan," dodala Narashi s přikyvováním hlavou.
"…nebo tak," přitakala.
A bylo to. Dívky byli představeny jedna druhé.
"Ehm… nejsi nějaká… malá?" upozornila May svojí menší spisovatelskou kolegyni. Dívka se na ní podívala.
"Jo, jsem. A nejsi ty nějaká blonďatá?" nadzvedla obočí a zaculila se.
"Muhehehe, u Jashina, bude bitka." Zasmála se Lan, a začala něco blekotat o počasím a křečkovi. Terkic to jen pozorovala.
"No tak, dámy… uklidněte se." Řekla slušně.
"Snažíš se být jako ta nejstarší?" zeptala se drze Narashi, čímž schytala od T ošklivý pohled. Skopila pohled. "Ehm… promiň… zamumlala… jen… nedokážu pochopit, že jsem v jedné cele s TOU May a s TOU Terkic." Zasnila se. Lan zpozorněla.
"A s Lan." Dodala do jejího monologu.
"A s Lan…" doplnila Narashi, aby nedostala jednu ránu pěstí. Sice byla lan o rok mladší, ale byla o hodně vyšší. Lan se šťastně usmála a objala Narashi zezadu. "Ehm… vím, že mě miluješ, ale nemusíš to dávat tolik najevo." Řekla hraným, bojácným hlasem. Lan se jen rozesmála.
"No počkej." Usmála se. Ona i Nara se rozesmáli. Ostatní dvě dívky naprosto nechápali, čemu se smějí.
"Ehm… o co tady ksakru jde?" zeptala se Terkic.
"Bakaaa… jsem ve vězení s dvěma šílencem a někým, kdo si myslí že je Obama… Baka! Za co Jashine?" povzdechla si modrooká blondýnka. Terkic jen zavrtěla hlavou nad jejím monologem.
"Hej… tohle si vezměte na sebe…" hodil jim přes mříže oblečení ten muž, který přinesl Terkic. Ani jedna nevěděla, jak se tam tak najednou vzal. "A vy dvě…" podíval se dvojici skotačících spisovatelek, "přestaňte dělat blbosti." Přikázal, a ztratil se.
"Tss… nechápe srandu…" zamručela Narashi.
"Asi táááák." Zazubila se Lan, a začala si pro sebe opět něco mumlat.
"Co to přinesl?" zeptala se May.
"Oblečení…"protočila očima Terkic.

"Tak to ukaž," vytrhla jí to drze Lan, na což si Terkic jen odevzdaně povzdychla. Z tý holky nabyla za těch pár minut pocitu, že to s ní nebude lehké. Rozložila oblečení na dřevěnou plochu stolu, který se nacházel v rohu jejich cely, a ostatní ji následovaly, aby se i ony mohly podívat.
"No zdá se, že nemaj tak špatnej vkus," prohlásila Narashi, držíc v rukách bílé tílko a černé kraťasy.
"Ujde to," přidala se Terkic a sama sáhla po modrém tílku a černých pláťákách. Lan si zabrala černý vršek a černé tříčtvrťáky a na May tak zbyla poslední možnost v podobě o trochu delších kraťasů než byly ty Narashiny a tílko fialové barvy.
"Hele, nemohl by mi někdo pomoct omotat ten toaleťák kolem nohou?" vykřikla najednou Narashi. Když se ostatní podívali, co tím myslí, zjistili, že pod pojmem toaleťák si představuje obvaz.
"A co teď?" zeptala se Nara, když už byly převlečené a seděly na celkem studené podlaze.
"Asi nám nezbývá nic jiného, než čekat," povzdychla si May.
"T-chan něco vymyslí, je tu nejstarší!" vypískla znovu Narashi.
"Ale nejblbější," dodala Terkic v odpověď.
"Tak to jsme v loji," zapojila se Lan a utápěla se ve svých myšlenkách o Oslovi a dalších prapodivných věcech, které nedávaly smysl, no možná jo, ale jen jí.
"Ale skutečně by mě zajímalo, kde to jsme," pronesla opět May.
"Myslím, že to nás všechny," poklepala si ukazováčkem po bradě Narashi.
"Sme tu jen krátce a mě chybí můj počítač," posteskla si plačtivě Lan a říkala si věci typu: "Neboj se Lan, zase ho uvidíš, stejně jako ty svoje seriály," pokyvovala si hlavou, načež vstala a s odhodláním přešla ke dveřím, které čtyři dívky v cele dělily od svobody. Vyhrnula si pomyslné rukávy na svých pažích a s hlasitým: "Kamikaze!" se rozeběhla proti nim.
Bohužel, jestli si myslela, že mříže prolomí, mýlila se. Ta mříže, nebo co to bylo, jí odhodila, aniž by se k ní přiblížila na víc jak dvacet centimetrů. Narashi zpomalenými záběry sledovala, jak blondýna vykřikla a s velkým žuchnutím spadla na zem.
"Ach Lan, ty bys ty bojové hry měla přestat hrát." Zatlumila se, pak se však napřímila. "jsi v pořádku zlato?" zeptala se.
"Jop… ale je to divný, když jsem se doma rozběhla proti zdi, neodhodila mě, ale pár minut jsem z toho byla v šoku…" zamumlala a přejela si po bouli, co měla na hlavě.
"Ty doma skáčeš proti zdi?" zeptala se udiveně Nar a chytla tik do oka. Lan se na ni podívala.
"Copak mě vůbec neposloucháš? Běhám, nikam neskáču…" vysvětlila. Hnědovláska jen kývla. Chudák holka. Je psychicky traumatizovaná…
"Měli by jsme se přestat bavit o blbostech a začít přemýšlet, kde jsme…" poškrábala se May na hlavě stylem -ala - Kakashi. Terkic přikývla. Dlouhou dobu bylo ticho.
"Ehm… napadá vás něco?" trojnásobné zavrtění hlavou jí bylo odpovědi. "Hmm… to jsme na tom tedy dobře." Zamumlala… "A já bych si zrovna teď tak ráda dala colu v plechovce…"
"Ehm… a co s tím má společného cola? No, to je jedno… vzpomíná si někdo z vás, kde jste se asi tak probudili?" zeptala se T.
"Já tady…" ozvala se May. "První co si pamatuju, je ten obrovském smrad z nějakého chlapa a následné položení na zem."
"Položení?! Mě ten idiot hodil, a tebe jemně pokládá?!" odbočila od tématu nejstarší dívka. Baka, Baka, BAKÁÁÁ!!!
"Třeba nemá rád brunety…" pokrčila rameny modrooká.
"No…to už je jedno… zpátky k tématu…" řekla Lan. "Já se vzbudila někde na světle. Pamatuji si, že jsem zahlédla dav lidí, a nějaké čínské, nebo korejské nápisy." Prohodila.

"A co kdyby to byly japonské?" zaradovala se Narashi, přitom zatleskala rukama.
"Ale jak bychom se dostali až do Asie?" zamrkala překvapeně Terkic, vůbec jí to nedávalo smysl, ale ty sandály, co měly právě teď na nohou, byly poněkud zvláštní a hlavně všem povědomé.
"Přestává se mi to tu líbit," prohodila tak nějak tišeji May a upřeně, až zhypnotizovaně se dívala na jednu ze stěn. Ze začátku jí to tolik nevadilo, přeci jen byla daleko od toho hnusnýho, odpornýho, všivýho pavouka v jejím pokoji, ale teď spatřila jeho kolegu a zalitovala, že se s ní sem nedostal i ten vysavač, jenž hodlala použít.
"Spokojená?" pozdvihla obočí Terkic, když jí došlo, na co tak zírá a jednoduše smázla to osminohé stvoření svojí botou z povrchu zemského.
"Dík," oddychla si vděčně a znovu se uklidnila. Zdálo se, že i Narashi skon malého tvora potěšil.

"Tákže znovu zpátky k věci," protáhla Lan znovu a snažila se znovu vrátit k původní konverzaci, tak jako předtím. "Tak nějak jsme si odpověděli na otázku, kde to jsme a můžeme jet dál…"-podrbala se na hlavě a chvíli přemýšlela-"…další otázkou je…"
"Proč jsme vůbec tady?" zkusila to May s pokrčením ramen.
"Hm, tak na tuhle otázku nám můžou dát asi odpověď jenom ti kreténi, co nás sem zavedli," odfrkla si Terkic, v živé paměti svůj drtivý dopad. Pokud se dostane z tohohle vězení, nakope tomu idiotovi zadek.
"Bejt tebou bych si dával pozor na jazyk, jeden z těch kreténů by tě mohl slyšet," ozval se od vchodu do cely mužský hlas.
"A zrovna ten největší," zamrmlala.
"Co chcete?" zeptala se zvědavě Narashi.
"Abyste šli se mnou," řekl prostě a čekal, až se dívky uráčí zvednout ze země a vyjdou ven.

Líbilo? prosíme o komenty.
Narashi-chan & T-chan
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 May  Darrellová May Darrellová | Web | 25. října 2010 v 22:41 | Reagovat

Ááá... nádherné pokračování, už se nám to pomaličku, ale jistě rozebíhá. JInak díky T-chan za toho pavouka :D
Jinak bezva kapitola... moc se povedla, skvěle napsané... ^^

2 Ája *SB* Ája *SB* | Web | 27. října 2010 v 0:39 | Reagovat

Lol :D psát o SB...to by mě v životě nenapadlo XD jsem jen normální(nudná) spisovatelka FF XD ale tohle je vážně dobré :D

3 Lan Lan | Web | 27. října 2010 v 13:32 | Reagovat

:DDDDDDDD A ta zeď, to je jako co?
!:DDDD

4 Jana Jana | Web | 27. října 2010 v 15:17 | Reagovat

suprový xD kampak je asi odvede?

5 alisandra alisandra | Web | 28. října 2010 v 14:06 | Reagovat

XD naprosto sugoi XD

6 Evil-doer Evil-doer | Web | 14. května 2011 v 8:44 | Reagovat

:D :D mám z zoho záchvaty smíchu velikosti USA :D :D jste úžasný holky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama