Další kapitola na světě. Snad se Vám bude líbit.
Komentujte prosím =)
Další den ráno se naším hochům vstávalo velice dobře. No… aspoň lépe než včera. Kiba ještě pořád měl na zadku modřiny od toho, jak do něj rudovlasý kopal. Nasnídali se, připravili si věci do školy a vyrazili. Před školou se rozdělili. Každý měli hodiny někde jinde. Gaaru si odchytla Ino, s společně zamířili na volitelný předmět - malování. Na to se Gaara těšil ze všeho nejvíce. Do batohu si dokonce sbalil i nějaké své speciální věci - barvy pro pokročilé malíře, plátno, na kterém se barva nepropíjí a také svůj oblíbený štětec.
"Těšíš se?" zeptala se Ino. Gaara se usmál.
"Jistěže… miluji malování, a vše okolo."
"Já taky." Zachichotala se modrooká a podívala se na něj. "Znám tě teprve druhým dnem, ale už je mi jasné, že spolu budeme výborně vycházet."
"V to doufám…" zasmál se Gaara. Než dorazili do Umělecké třídy, tak si cestou povídali. Gaara nakoukl do místnosti. "Hmm… vpadá to zajímavě…" zamumlal, když se koukal na přibližně patnáct malířských stojanů, deset hrnčířských kruhů a zdi tapetované tvářemi známých umělců. Blondýnka přikývla.
"Tahle třída není zas tak stará. Tsunade-sama ji nechala minulý rok zrekonstruovat." Vysvětlila a přistoupila k jednomu z malířských stojanů. Gaara si zabral hned ten vedle ní.
"No… a co ty hrnčířské kruhy?" nadhodil. Oni přece neměli ve volitelných předmětech keramiku. Kdyby ano, přemýšlel by o ní. Blondýnka se otočila.
"No… ty nejsou pro nás." Řekla. Pak se nadechla a pokračovala. "Ty jsou až pro třetí ročník, ne pro první a druhý." Vysvětlila. "Příští rok, si budeš klidně moci zvolit keramiku." Pozvedla oba koutky. Gaara přikývl. Tahle škola byla čím dál tím víc zajímavější.
"A kde je druhá polovina třídy?" ptal se dál, zatímco se v místnosti shromáždilo patnáct lidí.
"Ty mají tělocvik. Další dvě hodiny se to prostřídá, protože by jsme za jednu hodinu nestačili nic vytvořit." Zazvonilo, a všichni se přesunuly na svá místa. O chvíli později přišel Deidara.
"Ohayo." Usmál se na všechny.
"Ohayo." Ozvalo se patnáct hlasů. Deidara přelétl očima všechny přítomné, a když zahlédl Gaaru, tak se usmál.
"Dnes budeme malovat fantasii." Řekl. Pár lidí se po něm zvědavě podívalo. "Můžete si vybrat cokoliv. Ale aby to byl styl, do něhož přichází dalších mnoho věcí, které tam nepatří."
"Nechápu…" ozvala se dívka s culíky na hlavě.
"Je to prosté," zazubil se, "dám vám příklad. Představte si, že nakreslíte moře, s písečnou pláží. Svítí sluníčko, je vedro. Avšak - po moři plavou ledové kry, a přestože je horko, sněží, a lidé chodí v zimním oblečení." Vysvětlil. "Prostě to, co si vaše fantasie vyžádá… nějaké dotazy?" pár lidí se přihlásilo, a ptalo se, jestli je možné to, nebo naopak ono. Potom se dali všichni do práce.
Gaara se zamyslel. Co by měl nakreslit. Zavřel oči, a představoval si, co se mu objeví před nimi objeví. Usmál se. Byli to opravdu blbosti, ale je to jeho fantasie, tak co? Na jeho plátně se
začali objevovat normální lidé na ulici. Na nebi lítali draci, a na silnici skákali a tančili fauni spolu s dryádami. (No jo, zase má někdo oblibu v knize Letopisy Narnie) V parku seděl na lavičce slon a četl si noviny. Prostě fantasie. Když sensei mezi nimi chodil, prohlížel si díla a někdy připomněl, co by měli vylepšit, u Gaarova obrázku se zastavil. Pousmál se, a když si všiml slona, co čte noviny, rozřehtal se na celé kolo. Všichni ve třídě se na něj udiveně podívali, a pak se vrátili ke svým pracím.
začali objevovat normální lidé na ulici. Na nebi lítali draci, a na silnici skákali a tančili fauni spolu s dryádami. (No jo, zase má někdo oblibu v knize Letopisy Narnie) V parku seděl na lavičce slon a četl si noviny. Prostě fantasie. Když sensei mezi nimi chodil, prohlížel si díla a někdy připomněl, co by měli vylepšit, u Gaarova obrázku se zastavil. Pousmál se, a když si všiml slona, co čte noviny, rozřehtal se na celé kolo. Všichni ve třídě se na něj udiveně podívali, a pak se vrátili ke svým pracím.
"Vtipné." Usmál se na rudovláska blondýn. "Ale je to krásné. Pokračuj." Řekl, a vrátil s zpátky na své místo.
To je blázen. Pomyslel si Sabaku a pousmál se.
O dvě hodiny později:
Kiba s Narutem trčeli na hodině dějepisu, který vyučoval jejich třídní Sasori
"Druhá světová válka…" povídal Sasori, zatímco psal na tabuli. Naruto, který ho poslouchal měl hlavu podepřenou rukou, a koukal se na tabuli. Dějepis mu šel. A hlavně ho bavil. Proč se vyučoval na Konožské Střední Škole Umění? Na to se Uzumaki zeptal hned, jak začala hodina. "V minulosti je přece tolik věcí, které se dají spojovat s uměním."řekl mu Sasori. Jestli by ho v budoucnosti něco zajímalo, byl to právě dějepis a historie. Což s ovšem nedalo říct o Kibovi.
Dějepis ho nikdy nebavil. Možná si říkáte, proč si ho tedy vybral? Na malování neměl dostatečnou trpělivost, a na kecání o chování a morálce v Občanské výchově zas žaludek. Takže šáhl po Dějepisu. Ale začínal toho litovat. Hned na začátku hodiny málem usnul, a vzhůru do držel jeho kamarád. (Naruto, ne ten co si myslíte xD) Ani senseie neposlouchal. Obrátil sešit zezadu, a začal skládat melodie. O písních a melodiích se mu pokaždé zdálo, a on si snažil vybavit, jak zněli, a jaká byla jejich slova. Jediné, co si z písničky pamatoval, byl její název a kousek z refrénu. Na začátku stránky napsal velkými písmeny ´REMEMBER´. A snažil se vzpomenout na některá slova.
Měl už kousek písničky, když ho Sasori, rudovlasý sensei vyvolal. Poplašeně zvedl hlavu.
"Ehm…" zakoktal se.
"Tak dost, Kibo. Celou hodinu nedáváš pozor, a něco si tam píšeš. Pojď k tabuli, rovnou s sebou vezmi ten sešit, a povyprávěj mi o První Světové válce." Jeho hlas nezněl rozzlobeně. Spíše zklamaně.
"Ale… vždyť probíráme Druhou Světovou…" zarazil se hnědovlasý kytarista a skladatel skupiny Oikaze. Sori se uchechtl.
"Ano, ale přeci by sis nemyslel, že bych tě zkoušel z právě probírané látky." Usmál se. "Tak pojď." Kiba se neochotně i se sešitem přemístil k tabuli. Sasori ho začal zkoušet, a přitom listoval Kibovým sešitem. Byl prázdný. Zvědavě ho otočil na druhou stranu, a tam to našel. Noty, slova… prostě text. Zajímavě se do něj začetl. A hnědooko, co byl u tabule, neřekl ani slovo. "No… je mi to líto, Kibo. Máš nedostatečnou. Snad to příště bude lepší. A…" usmál se. "tady máš ten sešit." Kiba, který byl značně naštvaný se vrátil do lavice. Uzumaki po něm hodil lítostivý pohled. Ten na něj však nedbal, a otevřel sešit zezadu. Docela se podivil, když poznal senseiovo písmo.
Velice zajímavé… ale příště to skládej doma, a ne ve škole.
Usmál se.
Odpoledne se všichni čtyři sešli doma. Převlékli se, a čekali na Kakashiho auto. To přijelo asi v pět.
Dovezlo je do nahrávacího studia, kde ve zkušební místnosti předvedli své písničky. Jako minule, Haruka Kanata, a mimo jiné i jejich úplně první píseň Bojující snílci. Byli tak zbraní do zpěvu, že si nevšimli nově příchozí osoby v druhé místnosti, kde měl Hatake na hlavě sluchátka, a poslouchal jejich zpěv.
"Ach…" sundal si sluchátka. "tak jste dorazila." Usmál se na příchozí ženu. Byla vysoká, měla tmavě zelené oči a o něco světlejší vlasy. Ano, zelené. Byla přepychově oblečená, a tvářila se jako velice důležitá osoba. A také že byla.
"Kakashi, proč jste si mě sem zavolal?"
"Našel jsem nové talenty. Jsou úplně úžasně sehraní. Zpívají báječně… a já bych chtěl, aby jste si je poslechla, a rozhodla se je financovat." Vysvětlil jí.
Žena kývla. Jako Kakashi si nasadila sluchátka, a poslouchala. Poslouchala až do konce. I když chlapci vyšli z protizvukové zkušební místnosti, zatleskala jim.
"Senpai, toto jsou Naruto, Gaara, Shikamaru a Kiba." Představil je.
"Těší mě, že vás poznávám." Usmála se.
"Pánové, seznamte se. Toto je Zisi-senpai."
Ach, jak dlouho jsem nad tím strávila. Takže by jste mě mohli odměnit komentářem =D
Vaše lehce vyčůraná Narashinka.

Super dílek moc mě zajímá jak to bude pokračovat