.

Vratká půda pod nohama

30. října 2009 v 17:14
Miluji tě, Sakuro," říká Sasuke a líbá ji na rty.

"Taky tě miluji, Sasuke," a opětuje jeho polibek.

"Sakuro, Sakuro, Sakuro!" řve na ní Sasuke.

"Sakuro, prober se konečně," říká.

"Cože?" zeptá se ho. V tu chvíli její krásný sen končí a ona se probouzí. Místo Sasukeho, vidí svého senseie, jak s ní třese.

"Sakuro, rychle se obleč, Sasuke a Naruto zmizeli!" řekl s nervozitou Kakashi.

"Cože?" řekne ale dál se na nic neptá. Za pět minut už stojí u dveřích Tazunova domu a je připravená vyrazit. Když dorazí Kakashi (kupodivu včas), chce se ho na vše zeptat, on ji však umlčí mávnutím ruky.

"Museli zmizet v noci, já… já jsem si jich nevšiml, měl jsem na ně dávat větší pozor," obviňoval se Kakashi.

"Ale sensei, vy za nic nemůžete, nemohl jste to vědět," uklidňuje ho růžovláska.



Ne, já jsem to vědět mohl. Hned od té chvíle, co Sasuke byl u našeho rozhovoru. Ale že s ním zmizí i Naruto… teď šli jen po Araky, ale jestli zjistí, že je tu i Naruto, mohlo by to mít pro Konohu špatné následky.

"Kakashi-sensei?" zeptá se Sakura když vidí, že ji nevnímá.

"Ano? Promiň, zamyslel jsem se," odpoví a lehounce sebou trhne.

"Říkala jsem, jestli už nechcete vyrazit," zeptá se ho znovu.

"Ano, jistě, tak jdeme," odsouhlasil Hatake a spolu se Zakutou a dvěma ANBU vyrazil na cestu.







"Naruto přidej!" řve na blonďáka Uchiha.

"Vždyť už jdu," odpoví a něco si zavrčí.

Letíme tímto blbym lesem už celou noc a jemu se ještě nelíbí, jak s ním udržuju tempo. Svatá Araky, s ní je alespoň sranda, říká si Naruto. Ovšem jen do chvíle, než šlápne na větev, která pod ním exploduje a on se řítí k zemi.

"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ," řve, ale jen chvíli. Všimne si totiž, že už nepadá, ale že ho drží Sasuke.

"Ty jsi fakt ubožák," pronese jen tak ledově Uchiha a začne se i s Narutem vytahovat na strom.

"Musel tam být výbušný lístek," pronese po chvíli a pak dodal: "Ničeho se nedotýkej a nikam nešlapej, Naruto."

"No jo, nejsem přeci blbej," zasyčí, ale když udělá první krok, začne všechno kolem explodovat.

"NARUTO…!" začne mu vyčítat Uchiha, když v tom za ním vybouchl další výbušný lístek. Při pádu se však stačil zachytit za větev, takže nespadl. Když tam tak vysel, všimnul si, že výbušné lístky jsou napojené na tenké drátky, které na světle nejsou vidět. A jeden z nich byl zrovna u Narutovi pravé nohy.

"Naruto, zůstaň na místě, máš u pravé nohy drátek, který aktivuje další výbušné lístky, tak se nehýbej!" zařval na něj. Naruto stál jako socha. Nestál ani ještě zrovna minutu, když se začal šíleně potit. Už to nemohl vydržet a musel udělat první krok. Sasuke už si představoval andělíčky a loučil se, se životem. Nejvíc ze všeho čekal na to osudné "BUM….ŘACH!" to se ale nestalo.

"Naruto, zůstaň v této poloze," zařval s úlevou, že ještě neprdí do kytek.

Naruto však dostával křeč do nohy. Jen klid, dýchej, nádech a výdech. Po chvíli se uklidnil. No,alespoň nemusím stát jako solnej sloup v tý blbý poloze jako před chvílí.

Postava, která je z dálky pozorovala, se očividně dobře bavila. To by určitě jinak neházela na hlavní drát kunai.











Byla noc. Tedy, alespoň to tak vypadalo.

Nejspíš jsem zavřená v nějaké hale, nebo tak nějak. Jedno vím jistě. Ten, kdo mě sem uvěznil, jsou Akatsuki. Bože, jak já je nenávidím. A vím jistě ještě jednu věc. Příšerně mě bolí hlava. Aůůůůůůů.

Konečně ses dostala až ke mně, Araky.

Kdo jsi?

Kdo jsem? Araky? ... není to jednoduché? … žiju v tobě už odmalička a ty nevíš, kdo jsem?

Jsi v mé hlavě? Slyším tvé myšlenky.

No tak, Araky, jsem přece Yamaki, tvoje levhartka, zapečetěná v tvém nitru.

A proč, co s tebou jako budu dělat.

No, můžeš se mnou bojovat tak, že uděláš speciální jutsu a změníš se na levhartočlověka, a nebo mě zavoláš pomocí svolávacího jutsu, které umí jen někdo. Třeba nějaký legendární Sanin.

Legendární Sanin, o nich jsem slyšela.

Nebo ti mohu půjčit chakru. Mám totiž stejnou barvu, jako nějaký ocasý démon.

Ocasý démon? Co je to?

To ti řeknu jindy, měla bych ti dát trochu chakry, abys nezkolabovala.

To jo, Akatsuki mě trochu zmlátili.

Trochu?

Tak trochu hodně?

Přidej.

Přiznávám, zmlátili mě hodně.

Tak, abys šla, Araky.

Vyháníš mě z mého těla? řekla a zasmála se

Ne, někdo sem jde. Dám ti energii na probuzení, ale teď už jdi.

Hai, zatím, Yamaki.

Zatím.

Domluvili a do Araky vjel nový, ale čistý proud energie. V tu chvíli se probrala a ještě v duchu stačila poděkovat Yamaki dřív, než se otevřeli dveře, a v nich stál Kisame Hoshikagi.







"WWWRRRZZZ," ozvalo se v dáli.

"Kakashi-sensei, co to bylo?" zeptala se zděšeně Sakura. Snad je Sasuke v pořádku, dodala v duchu.

Kakashi si sundal masku s páskou značky skryté Listové, kde se mu ukrývalo jeho druhé oko. Kupodivu v něm měl Sharingan. Kekkei Genkai, které se dědí z generace na generaci v klanu Uchiha. Podíval se svým Sharinganem po okolí. A přece. Asi kilometr od nich, stáli dva chlapci, kteří se nehýbali, naopak, něco kolem nich vybuchovalo. Výbušné lístky. Normálním Sharinganem, by do dálky neviděl. On však má svůj vlastní, jinak trénovaný Sharingan.

"Je to zlé, Sakuro, doufám, že dorazíme včas," řekl.
Autorovy poznámky na konec:
Tak pište, prosím, co nejvíce komentářů... já na oplátku budu psát co nejvíce kapitol...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama